Koně zlostní (Priveredlivye koni - V. Vysockij)

Krok od pádu, nad propastí, podél srázu, na rozhraní,
Karabáčem práskám do koní, ať letí, ať uhání...
Hltám mlhu, piju vítr, jen vzduch k dýchání mi schází,
Pod nohama půdu ztrácím: v zádech mrazí, hrůzou mrazí.

Tak zpomalte, koně, zpomalte zběsilý cval,
Bič vám nesmí tempo určovat!
Jenže vzpurné mám koně, kdo je do saní zapřahal,
Dožít jsem nestihl, a nestihnu dozpívat.

Stůjte koně zlostní, aspoň sloka dozní,
Jen vás napojím kati mí neúprosní.

Zahynu, jako to pírko uragán mě z dlaně smete,
Na saních mě vlečou tryskem bílým sněhem bílým jitrem,
Zpomalte mí diví koně, klidným krokem zvolna jděte,
Cestu k poslednímu soudu jen o pár vteřin protáhněte!

Tak zpomalte, koně, zpomalte zběsilý cval,
Krutým bičem se nenechte hnát!
Jenže vzpurné mám koně, kdo je do saní zapřahal,
Dožít jsem nestihl, a nestihnu dozpívat.

Stůjte koně zlostní, aspoň sloka dozní,
Jen vás napojím kati mí neúprosní.

Stihli jsme to cestou k Bohu nejsou závory a brány,
Tak proč andělé tak křičí, zlobně jako černé vrány?
Nebo je to zvonek co mi ze zoufalství hranu zvoní,
Nebo já, když marně prosím, ať zastaví koně vzpurní?

Tak zpomalte, koně, zpomalte trochu ten cval,
Přestaňte, prosím, tryskem se štvát!
Jenže vzpurné mám koně, kdo je do saní zapřahal,
Dožít jsem nestihl, tak aspoň dozpívat!

Stůjte koně zlostní, brzo sloka dozní,
Jen vás napojím kati mí neúprosní.